Je jen málo z nás, kdo Bravo nečte, nebo se mu nikdy do ruky nedostalo. Já, jako pravidelná čtenářka bych se chtěla pozastavit nad jednou rubrikou. Konkrétně fun/scary. No konkrétněji na Scary story. pokaždé když to čtu se musím smát těm výplodům, a tak jsem se o tom rozhodla napsat článek.
Začneme tou nepravděpodobností. V těchto příbězích se vyskytují pravidelně opakované a ohrané repliky.
Nejčastěji používané repliky
1. "Když jsem se probudila, nic jsem si nepamatovala."
Ehmmm... Nic jsi si nepamatovala? Ale teď jsi nám sem celý příběh napsala
. Tenhle příběh má trhliny na první pohled.
2. "Kamarádka je od té chvíle pohřešovaná"
Nemyslíš, že kdyby se nějaká holka pohřešovala, bylo by to v novinách a televizi??
3."Vyběhli jsme z lesa a kamarádka měla na noze napsáno: (dlouhá věta na způsob: Už nikdy se nevracejte a nerušte mrtvé, nebo se stanete jedním z nich.)"
Pokud má tvoje kamarádka tak velkou nohu, aby se jí to tam vešlo, tak to bych jí chtěla vidět 
4." Vzali jsme to zkratkou přes les"
Proč jsou všechny horory v lese?
To jsou asi nejčastěji používané repliky. Teď se zaměříme na opravdové příběhy a já v nich zabarvit tu repliku a pak o tom něco napíšu:
Příběh číslo 1:
Jednou jsme byli s kámošem venku a vzali jsme si pistole na kuličky. Neměli jsme co dělat, tak kámoš navrhnul, že se půjdeme kouknout do bytu, kde nedávno zemřel chlap. Už byl téměř v rozkladu, když ho lidi z domu našli... No a tak jsme šli! Já nejsem strašpytel, ale věřím na duchy a o tom domě se říká, že tam straší. Vešli jsme do toho bytu a najednou nás praštil přes nos šílenej zápach krve! Kašlali jsme na to a šli dál, jenže najednou se s děsným burácením otevřelo okno, do kterého jsme před tím stříleli zvenku. Strašně jsme se lekli, nechali otevřený dveře a zdrhli. Za chvilku nám to ale nedalo a šli jsme se tam podívat zpátky. Dveře už byly zavřený a když jsme nakoukli dovnitř, bylo na kličku zavřený i to okno! To už jsme na nic nečekali a letěli ven z baráku. Zastavili jsme se až na ulici a podívali se k domu. V okně byla šedá šmouha! Rychlejc jsme doma ještě nikdy nebyli! Bylo to něco šíleného! Od mamky jsem se pak navíc dozvěděl, že přesně v těch hodinách, kdy jsme v tom bytě byli, toho pána našli. Myslím, že nás postrašil jeho duch!
Hodnocení:
Pach krve? Nemyslíš, že by to policajti, nebo ti co odváželi mrtvolu uklidili? Další trhlina je to, že milý autor píše, že vyběhli ven a když se vrátili dveře byli zavřený, takže teoreticky zůstali venku, ale jak mohli hned v další větě utéct z domu, když tam ani nebyli. Další je ta šedá čmouha. Ten dům, byl nejspíš nějakou dobu neobydlený. Jistě to byl jenom prach.
Příběh číslo 2:
Stalo se to jeden den, když jsem měla jít večer za kamarádkou... Sbalila jsem si pyžamo, hygienické potřeby a dala se na cestu. Když jsem šla, pořád mi připadalo, že mě někdo sleduje. Začala jsem si trošku vyčítat, že jdu sama tak pozdě večer, a tak jsem přidala do kroku. Pod lampou jsem se otočila a konečně uviděla, kdo je ten, kdo mě sleduje. Byl to náš hodný soused pan Ševčík. Zeptal se mě kam chodím tak pozdě a ať si pospíším, že je takhle pozdě nebezpečno. Já mu přikývla. Najednou pan Ševčík zatočil k hřbitovu, před bránou na hřbitov na mě zamával a řekl: "Tak a jsem doma. Opatruj se Týnko a pamatuj, v noci nikdy není bezpečno!" S chápavým pohledem jsem mu přikývla a také na něj zamávala, ale když vešel vrátky na hřbitov, bylo mi to trochu divné. Konečně jsem došla k mé kamarádce Péťě. Pověděla jsem jí o tom, co se mi cestou přihodilo a Péťa se zhrozila: "Ale Týno, pan Ševčík je už dva týdny mrtvý!!! Zabili ho, když šel jednou v noci z hospody."
Hodnocení:
Divíte se, proč není nic fialové? Tak vám odpovím. Celý ten příběh je nejspíš přepsaný z nějaké knihy. Jsem velkou faninkou hororů a mám jich samozřejmě hodně načteno. Tohle je tipický příběh, ktyrý se vyskytuje v každé 2, knížce.
Příběh číslo 3:
Tento rok na jaře jsem jela za svou babičkou do Ruska na jarní pobyt. Jela jak jinak i moje BF Anička. Jeden den bylo ošklivo, takže jsme seděly doma, ale v podvečer přestalo pršet, tak jsme s Ančou vyrazily ven! Šly jsme si něco koupit do místní cukrárničky. Zpátky se nám nechtělo jít po hlavní silnici, tak jsme to vzaly zkratkou přes les. V jednom místě byla ale cesta rozblácená tak, že tudy nešlo projít. Věděla jsem o jiné stezce kousek vedle, tak jsme na ní přešly. Začínalo se pomalu stmívat, když jsme došly na mýtinku, kde stál starý řetízkový kolotoč. Sice na něm byla asi jenom dvě sedadla, ale jinak vypadal celkem dobře. Chvíli jsme si ho prohlížely a říkaly si, jak musel být dřív nádherný. Najednou jsme ale zjistily, že už je tma jako v pytli a rychle se vydaly k domovu. Kousek od kolotoče jsme najednou zaslechly tichou hudbu jako z matějské poutě a když jsme se otočily, zdálo se, že kolotoč svítí a kolem něj je spousta dalších atrakcí. Podívaly jsme s Aničkou nechápavě na sebe a pak zpátky k pouti, ale ta už tam nebyla. Nechápaly jsme to a doma všechno vyprávěly babičce. Ta nám řekla, že když jí bylo 18, tak byla na tom místě pouť, při které se jednomu řetízkáči utrhlo 8 sedaček a zemřelo 8 lidí - mezi nimi i babiččina kamarádka. Od té doby tam stojí ten kolotoč a říká se, že vždy po dešti se roztočí.
Hodnocení:
Už jenom je otázkou, proč by tam ten kolotoč nechali? Proč si ho kolotočáři nevzali a neopravili? Holky tvrdí, že viděli celou pouť, ale babička tvrdí, že se jenom v dešti začne točit. Další fail je ten, že vůbec nepršelo. A jak tam ty dvě museli dlouho stát, když se pouze stmívalo a najednou byla tma jak v pytli?
Příběh číslo 4:
Byli jsme zrovna s mou sestřenkou Annou samy doma a poslouchaly písničky. Byla už skoro půlnoc a my jsme pořád blbly u mě v pokoji, když najednou zazvonil v kuchyni telefon. Hrozně jsme se lekly, ale pak jsme si řekly, že to budou rodiče, a tak jsme telefon zvedly. K našemu překvapení to nebyli rodiče, ale ve sluchátku se ozval nějaký mužský hlas, který řekl, že nás o půlnoci zabije! To už jsme byly hóódně vyděšené. Zdaleka to ale nebylo všechno. Ve chvíli, kdy muž na druhé straně sluchátka zavěsil, ozvalo se klepání na dveře. Zaječely jsme leknutím, ale pak nás napadlo, že si z nás někdo vystřelil a šly jsme se mrknout kukátkem ven na chodbu. Na chodbě se svítilo, ale u dveří nikdo nestál a pak jsme uslyšely zadupání a výkřik. To už jsme byly fakt v šoku, tak jsme utekly do postele a usnuly. Druhý den nám mamka řekla, že včera večer umřel pán, který bydlel v našem domě a nikdo ho moc neznal. Našli ho prý u našeho schodiště. Volal o pomoc? To se už nikdy nedovíme.
Hodnocení:
Áno, jistě kdybych byla vrah, tak bych předem oznámila svůj čin ;) Kdykoliv mohly zavolat poldy. A pak ten pán, proč je obětí vždycky podivínský starý pán a ne výstřední mladá paní? A kdyby volal o pomc, tak snad zařve ne? Jistě by mi došlo že po někom jde vrah, když zaklepá na dveře ;)
Jestli jste ty kecy dokázali dočíst až sem, tak vám gratuluji 


Diskuze:
Jaký je tvůj názor na horory bravíčkového typu?
Máš ráda horory?
A na závěr, který příběh mě v poslední době pobavil? Byl v minulém Bravu a byl o dětech, co našli na půdě 3 roky starou mrtvolu dědečka, kterou má na svědomí babča, která si teď odpykává trest. Je samozřejmě velmi pravděpodobné, že by policie tu mrtvou tam nechala ležet ;)¨